норма mého života

no jo, to se řekne vtipný příspěveček, ale když filuta poslední dva měsíce žije život značně nezáživný, navíc ještě ta spousta práce ve škole (kdo se nachytal?) a psát nějak nebylo co :o(

jenže pak jsem si společně se svým dětským hrdinou macgyverem řekl "a na co ten blog máš, když ho nepoužíváš?" a pomocí špachtle a hlavičky palmexmana jsem sesmolil tento post

když se holt neděje nic zajímavého, tak napíšu o něčem úplně obyčejném, a co je obyčejnější, než třeba taková návštěva průměrné metropolitní knihovny v průměrné evropské metropoli

takže, po dlouhé době jsem se odhodlal využít služeb městské knihovny (půjčit si knížku po které toužím už tak osm let, a teprv teď mě napadlo se podívat do knihovny), no, ještě jsem si nějak matně vzpomínal, že tam snad mám nějaké to zpozdné, vyrazím tedy nejdřív k počítači, kolikže mě má prostopášnost bude stát, a tu překvapeně koukám, dluh žádný, ale průkazku že mám propadlou, jak jistě čekáte zachovám naprostý klid a rozvážným krokem se vydám k pokladně, odkud však už z dálky slyším "ále pane panáčku, vám žádná platnost nevypršela, to jste si jen vzal nějakou starou průkazku" pokladní ani krátkým mlčením nepřešla mé v tuto chvíli již jemné zaražení a na týž nádech dodala "tak tuhle já si tady rovnou nechám" a stopila kartičku v připraveném šuplíku "chcete duplikát, nebo tu pravou ještě zkusíte najít?" tak jsem ji ještě zkusil najít

a o dvě hodiny později plynule navážu "no...hmm...jaksi...pakliže...už to tak bude...abych...tedy...eh...tak já bych si vzal ten duplikát" a už se nemůžu dočkat své jubilejní desáté průkazky, pochopitelně se nenechám zmást, že paní pokladní rozpráví cosi o teprv osmé (totéž mi ovšem tvrdila už i minule a předminule) a pro potvrzení mi na ni ještě fixem rozverně nakreslí osmičku v kroužku a dodá "tak, tady jsem vám ji označila, abyste ji poznal, a všechny ostatní radši vyhoďte" (to tak)

tak fajn, s jubilejní kartičkou kurážně projedu čtečku počítače, hmm heslo, co jen to bylo... po několika marných pokusech se opět vydávám domů

doma si na internetu přečtu: "Vaše zapomenuté heslo nemůžeme dešifrovat, ale můžeme ho smazat. Dostavte se do kterékoliv automatizované (čti automatisované) pobočky MKP bla bla..." no s posledními zbytky sebeúcty jsem usoudil, že další návštěva staré známé by už asi byla příliš, a radši jsem si zašel nechat vymazat heslo do pobočky u nás v ulici, a pak rychle zpátky do ústřední

konečně napotřetí usedám k počítači, a hle hledaná knížka tu je, dokonce ve volném výběru (to jsem samozřejmě věděl už od začátku), spěchám tam, ale ona nikde, fajn, takže další mrtvá duše v mkp, ostatně s odstupem času je mi jasné, že to ani jinak zkončit nemohlo, a možná se teď společně se mnou ptáte, proč jsem se tam nepodíval na začátku, inu nepodíval, zato když jsem teď hledal nějaký pěkný odkaz na tu hodnotnou publikaci, našel jsem její kompletní text tady (a už se jenom naučit rusky)

BONUS!!! jo, a na konec přidám ještě jeden čerstvý zážitek s mhd, normálně si takhle čekám u národního divadla na (nějakou pěknou) osmnáctku, a když pak konečně přijede, má už asi pět minut zpoždění, říkám si, tak co, alespoň nepřijedu zbytečně brzy, no a pak si ta tramvaj klidně zastaví těsně před zastávkou, tak asi udržuje bezpečný rozestup, přecijen posledních deset centimetrů předchozí soupravy stále ještě zasahuje do nástupiště, ale na zastávce pro dvě tramvaje? ale pak koukám, že řidič vytahuje fotoaparát a začíná si fotit národní divadlo (tak co, nějaký brňák si přijel šalinou na návštěvu do prahy, tak mu to přejme)