jak se filuta málem zapojil do pracovního procesu

tak jsem obdržel prvé vyúčtování mzdy se spoustou zajímavých kolonek, například (uvádím přibližné pořadí, v jakém jsem je četl):

exposice-
Odprac.hod: 0
Odprac.dny: 0
Zákl. mzda: 0
Rozpětí: 0
Průměr/hod: (pozor změna) 0,00
kolise-
Zdaň. příjmy: 400 (???)
krise-
Pojiš. 50
Srážková daň: 52
peripetie-
Odm.-DPč ext. učitelé p 400 (aha, tak proto)
katastrofa/katarse-
čistá mzda: 298


a proč to všechno? no podle nového předpisu, nemůže student dostávat peníze za výuku, aniž by měl pracovní smlouvu, takže (ála chytrá horákyně) uzavíráme každý smlouvu na 200 Kč, no a zbytek peněz dostáváme postaru, formou stipendií. (jak typické... chce se dodat)

čaj o páté..., ale co dál?

tak si to shrňme, byla tu klasika - pařba (něco takového se dělá s knedlíky, ne?), pak modernější kalba (tak možná s Barbarem Conanem), potom postmoderní smažba (no jestli máte rádi hemenex, tak prosím) - vzácné vařbu a pečbu bych pominul, dřív jsem z nedostatku fantasie horoval pro údržbu (uznávám, že udržovat zní poněkud mátožněji, než třeba pařit nebo kalit - ale uznejte, určité kouzlo to má :o)), no ale teď jsem na to kápl, to je jistá věc, takže se pohodlně usaďte a vychutnejte si ten zvuk...pražba... to je slovo, to je slovo!!! párkrát si to vyslovte v různých odstínech, poválejte po jazyku... (á už slyším ty námitky, že jsem snad pragocentrik, no ale poslyšte - brňba - ehh, co dodat..) takže zpátky do reality, navíc i ty další tvary, jako třeba pražič (po Praze pendluje partička pražičů písku), nebo co rozpražit to (na kouzelné mýtince zalité svitem luny), popravdě, docela se nemůžu dočkat, až se zase někdy pořádně zpražím toničkem (to je zvuk, to je zvuk!!!)


Prunus Spinosa - tak koukám, že je to patrně nakažlivé (chrchly, chrchly...), tohle je vlastně taky takový jazykový koutek :o))

jo a tomuto zásadnímu problému je věnována i nová anketka ;)

mezi řádky

tak dneškem jsem započal riskantní pokus o vypocení dva měsíce přecházené choroby, zároveň jsem překonal svůj panický strach a otevřel jsem (asi po roce) knížku, a když říkám knížku, tak tím myslím opravdovou knížku s těmi větami typu "bylo nebylo, za devatero horami a devatero lesy..." nebo "Paolo, drahoušku, já jsem věděla, že nejsi mrtev...", knížku jejíž název neobsahuje nic jako "convex function", "differentiability", nebo "Banach space" , knížku, ve které je na každé stránce jenom jedno číslo a navíc přesně o jedna větší, než na té předchozí. no přiznávám se, také jsem chtěl konečně naplnit osud dosud osiřelé sekce "co zrovna čtu" - jak můžete vidět, období kdy mne na ulici zdravili fousatí muži zvoláním "shalom aleichem" přeci jen zanechalo určité pozůstatky :o)

možná se ptáte, proč tedy zrovna nečtu, a místo toho tady..., no, ehm..., hádáte správně... :o|

každopádně, ještě než se do toho možná zase pustím, bych chtěl upozornit (kdybyste to třeba přehlédli), že jsem přidal anketku (no a abych to měl co nejjednodušší a nemusel nad tím moc dumat (a také že se mi hóóódně líbí) tak jsem vykradl providera od pseudountelektuálky, což se ovšem ukázalo jako ne úplně šťastný nápad, protože tam je všechno francouzsky a já ne parle pas fr...- no nebudu se radši ztrapňovat, nicméně, jestli jsem se za ta léta na matfyzu něco naučil, tak, že matematici čtou všemi jazyky, a tak slepě důvěřuje této poučce jsem to nakonec zvládl).

byrokracie na Marsu

no tak po dnešku se cítím ve škole zase o špetičku antraxu bezpečněji, nedávno u nás proběhla bezpečnostní kontrola, a to byste neřekli, nenalezla žádná nedopatření, pravda, posunuli o trochu níž hasící přístroje (a snad i odnesli tu dvoumetrovou tyč, kterou se dřív sundávaly), no a pak je tu ještě ten problém s rohožkami, ale co, nebuďme přece puntičkáři...
jo a koneckonců, mám pocit, že konečně (asi po roce) uzavřeli už i to výběrové řízení na uklízečku, takže co dodat, systém funguje.

fotbalová událost č. 2047

k rozhodujícímu zápasu podzimu se sešel náš tým Kobylis v téměř kompletní sestavě, k tomu posílen účastí Matěje, jenž na zápas přiletěl až z dalekého Švýcarska (a to ještě spojem přes Damašek, Lvov a Vlkov pod Oškobrhem), navíc zranění David a Fenyl poskytovali podporu ze střídačky. naším soupeřem byl obrovitánský (pro mě skoro děsivě) tým sjednocených sebulbistů (my jsme proti nim vypadali jako nějací šachisté, nebo co) a nemohli jsme proto očekávat, že to bude podobně tréninkový zápas jako posledně, kdy jsme si zkušeně vytvářeli celé stohy šancí (a stejně zkušeně jsme je i zahazovali). počty byly jasné, k postupu stačí remisovat (a ovšem i vyhrát (jak se nakonec ukázalo, stačila i prohra :o)))

ač jsme byli všichni na zápas až nažhaveni, nezačali jsme naším obvyklým počátečním náporem, nicméně chvilce oťukávání se po levé straně utrhl náš hráč s číslem 43, a když už stál sám před brankářem, tak, místo aby přihrál některému ze svých volných spolukopáčů, jenž by zakončoval do prázdné svatyně, zvolil nerozumnou střelu k tyči (bohužel z vnější strany - tak jo, já vím že jsem měl přihrát, no), poté se hra přelévala chvílemi zepředu dozadu, chvílemi zleva doprava a ačkoli některý z týmů čas od času cvičně zakombinoval, vedlo to vždy jen k vehementnímu zakopnutí monsieura mičudy kamsi do pryč, do lesíka nebo na vedlejší hřiště (jen do zdejšího tolik oblíbeného výkopu se jako zázrakem nepodíval). přibližně v půlce poločasu přišla chvíle i pro soupeře, který si vytvořil sérii nebezpečných standardních situací, které však Honza monotónně avšak kreativně boxoval až za humna, a celý tlak zakončil nebezpečným rohem na zadní tyč, kdy naštěstí ve chvíli, když Honza už už kryl svůj půllitr chytře ukrytý v šibenici, hlavičkoval soupeř mimo. po skončení poločasu tedy svítilo na světelné tabuli skóre 0:0 (zvláštní, nikdy dřív jsem si jí tam nevšiml).

druhá půle probíhala zcela v intencích naší obvyklé hry, Mišut se svým nenapodobitelným způsobem ála Mišut bleskově přesouval mezi posty obránce, tvořivého záložníka a hrotového útočníka, až to občas vypadalo, že je na všech třech najednou (sudí si toho naštěstí nevšiml), Ruslan roztáčel svoji pekelnou tarantellu (pravděpodobně to pojal i jako rozcvičku na své odpolední vystoupení) a Kappoň dělal... no tamto, jak to obvykle při zápase dělává (ono se to docela těžko popisuje, ale věřte, že je to neuvěřitelné) navíc obrana držela jako skála a tak nebylo divu, že jsme si čas od času vytvořili i nějakou tu šestnáctino či osminošanci (a snad i několik čtvrt až pološancí), niz z toho však nebylo, a protože se soupeř už soustředil spíše na obranu, zápas pomalu ale jistě plul do remisového přístavu...

ke konci si svou roli plnými doušky vychutnal ještě rozhodčí, když nejprve jako by přehlédl jemné podražení Ruslana pár metrů před hranicí pokutového území a chvíli poté se stoickým klidem sledoval, kterak téhož hráče soupeř asi minutu (ten čas ke konci zápasu běží tak proklatě pomalu) okopává v protějším rohu, nijak ho z míry nevyvedla ani gestikulace postranního rozhodčího, který zvedal ruku jak šílený a ke konci si ze zoufalství i stoupal na špičky a dělal další legrační pohyby, jen aby ho hlavní sudí lépe viděl a konečně i Pekiho přátelské provolání "vy (vážený pane rozhodčí) to jistě z takové dálky vidíte lépe, než on (váš vážený pan kolega čárový rozhodčí) ze vzdálenosti jednoho metru, není-liž pravda?" (v originále: "ty (...) to určitě vodsaď vidíš líp, než von z metru, co???") ho nechávalo ledově klidným (a tak to má být), pouze diváci sledující opakované záběry na multimediálním třiadvacetistěnu umístěném v blátě za hřištěm jen nevěřícně kroutili hlavami (a tak to má být)

no nic, zápas skončil obávanou bezbrankovou dělbou bodů (jak se sluší na souboj dvou týmů s (v té době) nejlepším útokem ve skupině) a pro nás je důležité, že jsme tímto zkušeným výkonem (nebo si snad dovedete představit něco zkušenějšího, než si do konce zápasu vychutnávat obavy o výsledek?) potvrdili svou sedmiligovou příslušnost, proloženou jen jemným plátkem osmiligové slaniny...

a na závěr ještě dvě fota (na tom prvním si všimněte charakteristického sedmiligového úsměvu)

V sedmé lize, zprava a odspoda: Fenyl, David, Honza, Ruslan, Kapppoň, Peki, Pavel, Matěj a Mišut, no a pak se nám tam ještě připletl nějaký obejda, tak jsem ho nahradil pěknou šachovou figurkou

Hráči soupeře se radují z poháru za remisu s našim týmem

na závěr bych se rád omluvil hráčům sebulby za ten nevkusný humor na jejich účet (je to skoro na žlutou za nesportovní chování - nicméně to srovnání s barcelonou je příjemné, ne?), také se omlouvám Pavlovi za to, jak jsem zkazil jeho fotku, dále i Pekimu, že jsem mu tehdy nepřihrál, vám všem, že to bylo tak dlouhé (naposledy jsem napsal tolik souvislého textu, když jsem usnul s obličejem na klávesnici) a též že to bylo celé jenom o fotbale (už se to nikdy nestane, slibuju - leda snad, ale to se nestane, nebojte, že bychom příští rok zase postoupili), omlouvám se i své sestře, že jsem jejímu plyšákovi Pudlíkovi tehdy ustřihl jazyk (ale neměl ho na mě pořád tak vyplazovat!!!) a pak ještě Pekimu, že jsem mu nepřihrál, no a nakonec se omlouvám svému egu za to neustálé omlouvání (ale je to pro tvoje dobro)
hmmm. takže teď jsem všechny ty vážně míněné omluvy shodil jedním hloupým vtipem a můžu rovnou začít znova...

just a perfect day

no tak nedá mi to, abych nedal průchod svému mírnému nadšení :o), dnes jsem dokončil svou první recensi, no ten článek měl čtyři stránky :o), moje recense má tak dvacet řádek a psal jsem ji asi čtyři a půl měsíce (což dává nějaký týden na řádek - docela zoufalá produktivita, co?), každopádně jsem rád, jednak, že to mám za sebou, a jednak za zajímavý životní impuls (hlavně ten šok, když mi ten článek tehdá poslali 8-)). pochopitelně mám pocit, že mi teď asi nějakou dobu žádný další nepošlou (jenom nevím jestli :o) nebo :o(, nějak neznám rozporuplného smajlíka)

no a ještě jsem dnes našel týden postrádané (a už oplakané) školní klíče, naprosto nečekaně byly v kapse od saka (no, je fakt, že jsem se tam nekoukal ani stokrát), a navíc v jiné, než kde je obvykle nosívám (takže to bylo obzvlášť záludné)

prostě luxusní den (zítra mě asi přejede tramvaj nebo si koupím koblihu bez marmelády, takže kdybychom se už neviděli... )

blog jako hroch

v dnešní době tvrdého konkurenčního boje se některé firmy řídí heslem originalita a vtipnost za každou cenu (ehm...), například používají v názvech různé rýmy ála "máme doma komín, slouží nám ke spaní"

někdy je to docela okouzlující...

tak třeba začnu hned svou nejoblíbenější. když jdu do školy ráno, potkávám je ráno cestou do školy, když jdu do školy v poledne, potkávám je v poledne a když jdu pak večer ze školy, stojí tam zas, květinářství s poutavým anglicko-českým názvem Flowers Florenc (pokud ovšem Florenc je české slovo)



obchod s obuví, kde vám jistě nabídnou i víc, než sami čekají - Střevíce a více



kancelářské potřeby, kde mají nápadů na rozdávání - Papírnictví, kde jim to myslí



jediný případ, kdy se autor o poesii (pravděpodobně) nepokoušel a to přesto, že jde nakonec o rým víc než absolutní - španělské obklady a dlažby Los Kachlos



a nakonec něco pro moraváky (:o))) - Pizza u Stréca

spal jsem celou noc, modulo sledování black books

také máte někdy pocit, že váš mozek (nebo možná nějaká jiná část těla, co já vím) má nějaké vlastní (překvapivě správně jdoucí) hodiny? tak například včera jsem jako tradičně propásl své oblíbené black books, ale pak jsem si uvědomil, že je opakují v půl páté (a to dokonce na jedničce, protože dvojka je v tu dobu vyhrazena ještě avandgardnějšímu počinu, totiž přenosům z poslanecké sněmovny) a tak jsem se ještě před spaním zasnil, jaké by to bylo, se zrovinka v tu dobu probudit. no a pak jsem se v noci skutečně probudil, kouknu na hodinky - 4:28, přičtu čtyři minuty - 4:32, rychle jsem pustil televizi, abych něco nepropásl, ale právě začínala znělka (asi omylem pustili o evu a vaška navíc). no každopádně to není první případ, kdy se mi něco podobného stalo (například se pravidelně budím minutu před tím, než mi zazvoní budík:)))

a teď z jiného soudku

nedávno mě jeden můj (velmi vzdělaný) kamarád nemile překvapil prohlášením, že nepovažuje za běžné užívání slovíčka modulo (nebudu ho jmenovat, i když on je na to jistě patřičně hrdý :o)). "modulo" má (jak známo) podobné užití jako "až na", s tím rozdílem, že jeho užitím více zdůrazňujete, že je sice užitečné si daný fakt uvědomit, ale tím jeho důležitost končí. abych to nějak ozřejmil, uvedu několik příkladů ze života:

pro běžné užití: už běžím domů, modulo pár toniků

pro politiky: naše strana nemá, modulo těch sedm případů, které jste právě uvedl, žádné problémy z korupcí (na rozdíl od naší konkurence)

pro fotbalisty: včerejší zápas jsme, modulo prvních 89 minut a nastavení, měli plně pod kontrolou (bohužel jsme opět dostali několik nešťastných branek)

pro právníky: můj mandant má, modulo prvních sedm stránek, doposud čistý trestní rejstřík (a proto žádám o kauci ve výši 10 Kč)

a konečně pro bloggery: můj dnešní post se mi, modulo název a prvních pár odstavců, nadmíru vydařil...