filuta vypráví pohádku, děti sedí kolem stolu, a nevadí, že na sůl nemáme

malá deníková reportáž ze zimní školy abstraktní analysy

den první - cesta

cesta (+autobus => bylo mi špatně už deset dní předem) probíhala překvapivě poklidně (nejen co se filutova žaludku týče) většinu času jsem poslouchal leoše, když mi ke konci začalo být hůře, přesedlal jsem na maurice...

ovšem po příjezdu jsem se už cítil jako doma

servírka: (přijímá objednávky pití)
filuta: (přichází na řadu a nadechuje se k oblíbenému) "ehm, mohl bych se..."
servírka: "á, vás si pamatuju, vy budete chtít džus, tak máme, pomerančový, ananasový..."

pár minut poté

filuta: (toužebně vyhlíží jídlo)
servírka: "á vy jste vegetarián, vás si pamatuju, hned vám to přinesu"

a ještě o něco později

filuta: (přemýšlí, jaký džus si dá tentokrát)
servírka: "na vás se mi líbí, jak nad vším tak pěkně přemýšlíte..."
no nic tak dojemného mi už dlouho nikdo neřekl (ach)

mimochodem, o kvalitách zdejšího bezmasého jídla (nebo spíš o přitažlivosti toho smasého) svědčí, že ihned po večeři vedle sedící kolega požádal, zda by je nazítří nemohl mít i on...

den druhý

hned ráno jsem začal realisovat předsevzetí ranního běhu, podcenil jsem však následující:
-stále panující vichr
-záhy jsem zjistil, že se mi vyvlékla šňůrka z kalhot, a ty že mi každých pár metrů padají
-patrně nebyl dobrý nápad, si jako první sportovní aktivitu po měsíci a půl vybrat běh do zdejšího nekonečného kopce

jediné, co mi zbylo jako podpora, byla radost z pohybu všech končetin (ne na dlouho)

z přednášek jsem si mnoho odnesl, třeba, že když španěl říká "on elephant", myslí tím "on the other hand"

dozvěděl jsem se také termín svého vystoupení a začal sepisovat závěť...

den třetí

při ranním běhu jsem tentokráte nic neponechal náhodě, kalhoty jsem si náležitě upevnil, a protože zdejší pes baskervilský (neboli řezník Pythagoras, jak se mu po domácku říká od oné nešťastné události se skupinou řeckých matematiků) byl naštěstí na řetězu, podařilo se mi doběhnout až k šílenému kuchaři

nevěřím, že kdyby na to přišlo, tak by ho ten řetěz udržel

byl to vskutku převážně sportovní den, odpoledne jsem si zmrzačil záda při fotbálku...

den čtvrtý

ráno jsem nikam neběžel, byl jsem rád, že jsem vstal z postele, náležité sportovní vyžití mi nakonec nabídla cesta do jídelny (tak sto metrů)

z přednášek jsem nic neměl, většinu dne jsem strávil přípravou na můj nebezpečně rychle se blížící odpolední výstup a vyleháváním, což byla jediná snesitelná posice, při oběde mne alespoň trochu potěšilo, když jsem si na obalu od tatarky přečetl varování "chraňte před masem a teplem".

a pak to najednou bylo tady, co vám mám povídat, byl jsem vyplašený jak Bush u IQ testu, původně jsem se domníval, že palčivá bolest zad, nervositu přebije, bylo to však přesně naopak, nervosita způsobila, že jsem mohl zase alespoň na chvíli chodit,
během mojí short talk nastal zvláštní opticko-sakrální úkaz, který se naštěstí podařilo náhodnému kolemjdoucímu (matematický vtip!!!) zachytit, a co víc, zrovinka na můj fotoaparát

filutovo osvícení v přímém přenosu

co dodat, (sebe)presentaci jsem přežil ve zdraví a přítomná resuscitační služba nakonec ani nebyla potřeba...

den pátý - zatraceně kultivovaná žranice

tak na tuto porci zimní školy se vždy těším minimálně tak, jako na přednášky, navíc mě potěšilo, že letos byla už ve středu, a ne až poslední den. jinak škoda slov, obrázky stačí

jedna láhev na osobu svědčí o tom, že matematici nejsou takoví ožralové, jak se traduje - já jsem své povinnosti dostál

kolem toho prasete jsem chodil velkým obloukem, ale hádejte, kdo asi načal ten dort, můžete jednou

den šestý - poslední

během dne se především začalo horšit počasí, na síle nabírala vichřice, a symbolicky tím zdejší pobyt orámovala

na večer byl naplánován šachový turnaj, ne sice podle pravidel fide, ale o to zajímavější

při večeři sic vypadl proud, ale nakonec jsme to zvládli při svíčkách

na improvisované svícení notebooky nakonec naštěstí nedošlo...

vítězem se stal profesor Zajíček, velká to persona naší matematiky, a jak už to tak bývá, filuta, ač málem pasován do role černého koně soutěže, nakonec skončil jako bílý kůň u dna výsledkové přehrady

večer už jsem se jen dojemně rozloučil s paní servírkou a šel jsem spát.

den sedmý - odjezd

ráno (v 5:29) jsem vstal, abych mohl stihnout autobus v 6:42, proud stále nešel,

vichr vál, padal jemný déšť a já vyrazil na cestu temnou nocí...


no a na závěr ještě jedna dojemná fotečka




ps. doma jsem dodatečně zjistil, že jsem si přivezl nejen spoustu matematické inspirace a téma na další lehce hypochondrický post, ale i jako suvenýr klíč od chatky...