zaručené recepty našich babiček

poslední tři čtyři týdny jsem jaksi průběžně nemocen, jednak už kvůli tradici a možná i trochu proto, že se pořádně neléčím, což je ale težké, když musíte pořád do školy (ještě jsem nenašel odvahu naservírovat své studenty nějakému ochotnému zastupujícímu kolegovi) a navíc musíte každou chvíli jít hrát fotbal, poněvadž máte zrovna nějaký klíčový zápas (pro nefotbalisty: klíčový zápas je více méňě synonymem pro zrovna ten nejbližší zápas - no a pak jsou tu ovšem ještě ty skutečně klíčové), nelze se ničemu divit a jediné, co mi zbývá, je vkládat naději do populárních a velmi zaručených receptur na záhnávání neduhů, počínaje kloktáním vody se solí (což je skoro standard), přes pití všemožných bylinných extraktů až po jezení čerstvého zázvoru (což je mírně řečeno docela síla, ale dneska už mi to skoro chutná), moje máma je v tomhle ohledu nevyčerpatelná zásobárna, ale s čím přišla naposledy, to jsem si opravdu užil, jistojistá metoda, fungující v obvyklém modu co tě nezabije, to tě posílí, byla následující: vezmete štávu z kysaného zelí, smícháte s lžičkou medu a pak to buď vylejete na ubrus a pokusíte se ho vyprat v persilu, nebo (nemáte-li dostatek soudnosti) vypijete, no já jsem vydržel dva doušky a co by nejspíš následovalo po třetím, to zde radši nebudu rozvádět, každopádně zážitek, nicméně na tuhle léčebnou kůru patrně ještě nejsem dostatečně zoufalý...

jo a kdybyste někdo měl ještě nějaký zaručenější postup, tak se určitě pochlubte v diskusi :o))