filuta vypráví pohádku, děti sedí kolem stolu, a nevadí, že na sůl nemáme

malá deníková reportáž ze zimní školy abstraktní analysy

den první - cesta

cesta (+autobus => bylo mi špatně už deset dní předem) probíhala překvapivě poklidně (nejen co se filutova žaludku týče) většinu času jsem poslouchal leoše, když mi ke konci začalo být hůře, přesedlal jsem na maurice...

ovšem po příjezdu jsem se už cítil jako doma

servírka: (přijímá objednávky pití)
filuta: (přichází na řadu a nadechuje se k oblíbenému) "ehm, mohl bych se..."
servírka: "á, vás si pamatuju, vy budete chtít džus, tak máme, pomerančový, ananasový..."

pár minut poté

filuta: (toužebně vyhlíží jídlo)
servírka: "á vy jste vegetarián, vás si pamatuju, hned vám to přinesu"

a ještě o něco později

filuta: (přemýšlí, jaký džus si dá tentokrát)
servírka: "na vás se mi líbí, jak nad vším tak pěkně přemýšlíte..."
no nic tak dojemného mi už dlouho nikdo neřekl (ach)

mimochodem, o kvalitách zdejšího bezmasého jídla (nebo spíš o přitažlivosti toho smasého) svědčí, že ihned po večeři vedle sedící kolega požádal, zda by je nazítří nemohl mít i on...

den druhý

hned ráno jsem začal realisovat předsevzetí ranního běhu, podcenil jsem však následující:
-stále panující vichr
-záhy jsem zjistil, že se mi vyvlékla šňůrka z kalhot, a ty že mi každých pár metrů padají
-patrně nebyl dobrý nápad, si jako první sportovní aktivitu po měsíci a půl vybrat běh do zdejšího nekonečného kopce

jediné, co mi zbylo jako podpora, byla radost z pohybu všech končetin (ne na dlouho)

z přednášek jsem si mnoho odnesl, třeba, že když španěl říká "on elephant", myslí tím "on the other hand"

dozvěděl jsem se také termín svého vystoupení a začal sepisovat závěť...

den třetí

při ranním běhu jsem tentokráte nic neponechal náhodě, kalhoty jsem si náležitě upevnil, a protože zdejší pes baskervilský (neboli řezník Pythagoras, jak se mu po domácku říká od oné nešťastné události se skupinou řeckých matematiků) byl naštěstí na řetězu, podařilo se mi doběhnout až k šílenému kuchaři

nevěřím, že kdyby na to přišlo, tak by ho ten řetěz udržel

byl to vskutku převážně sportovní den, odpoledne jsem si zmrzačil záda při fotbálku...

den čtvrtý

ráno jsem nikam neběžel, byl jsem rád, že jsem vstal z postele, náležité sportovní vyžití mi nakonec nabídla cesta do jídelny (tak sto metrů)

z přednášek jsem nic neměl, většinu dne jsem strávil přípravou na můj nebezpečně rychle se blížící odpolední výstup a vyleháváním, což byla jediná snesitelná posice, při oběde mne alespoň trochu potěšilo, když jsem si na obalu od tatarky přečetl varování "chraňte před masem a teplem".

a pak to najednou bylo tady, co vám mám povídat, byl jsem vyplašený jak Bush u IQ testu, původně jsem se domníval, že palčivá bolest zad, nervositu přebije, bylo to však přesně naopak, nervosita způsobila, že jsem mohl zase alespoň na chvíli chodit,
během mojí short talk nastal zvláštní opticko-sakrální úkaz, který se naštěstí podařilo náhodnému kolemjdoucímu (matematický vtip!!!) zachytit, a co víc, zrovinka na můj fotoaparát

filutovo osvícení v přímém přenosu

co dodat, (sebe)presentaci jsem přežil ve zdraví a přítomná resuscitační služba nakonec ani nebyla potřeba...

den pátý - zatraceně kultivovaná žranice

tak na tuto porci zimní školy se vždy těším minimálně tak, jako na přednášky, navíc mě potěšilo, že letos byla už ve středu, a ne až poslední den. jinak škoda slov, obrázky stačí

jedna láhev na osobu svědčí o tom, že matematici nejsou takoví ožralové, jak se traduje - já jsem své povinnosti dostál

kolem toho prasete jsem chodil velkým obloukem, ale hádejte, kdo asi načal ten dort, můžete jednou

den šestý - poslední

během dne se především začalo horšit počasí, na síle nabírala vichřice, a symbolicky tím zdejší pobyt orámovala

na večer byl naplánován šachový turnaj, ne sice podle pravidel fide, ale o to zajímavější

při večeři sic vypadl proud, ale nakonec jsme to zvládli při svíčkách

na improvisované svícení notebooky nakonec naštěstí nedošlo...

vítězem se stal profesor Zajíček, velká to persona naší matematiky, a jak už to tak bývá, filuta, ač málem pasován do role černého koně soutěže, nakonec skončil jako bílý kůň u dna výsledkové přehrady

večer už jsem se jen dojemně rozloučil s paní servírkou a šel jsem spát.

den sedmý - odjezd

ráno (v 5:29) jsem vstal, abych mohl stihnout autobus v 6:42, proud stále nešel,

vichr vál, padal jemný déšť a já vyrazil na cestu temnou nocí...


no a na závěr ještě jedna dojemná fotečka




ps. doma jsem dodatečně zjistil, že jsem si přivezl nejen spoustu matematické inspirace a téma na další lehce hypochondrický post, ale i jako suvenýr klíč od chatky...

WARNING!!!

po síti se pohybuje nebezpečná osoba, naznačující, že snad filuta utekl i s hlavní cenou kamsi na rozpálené pláně sibiře, a dále rozšiřující pochybnou informaci, že by snad mohla cokoli vědět o správných odpovědích na filutův kvís. jde o velmi nebezpečnou recidivistku a proto varuji:
NEVĚŘTE NIČEMU, CO TATO OSOBA TVRDÍ.
abych zamezil napáchání větších škod, prozradím radši správné odpovědi sám:
1)3-4-1-2
2)ano (to byly časy)
3)filuta se po deseti letech ostříhal na krátko

přestože mnoho odpovědí netrefil, stává se vítězem ...tramtadadá... dudek, cena mu bude předána, až bude tato předání schopná.

uklouzl jsem v koupelně a praštil se do hlavy

takže tentokráte se zasekl prozměnu filuta a jestli ne objektivně (co je to nějakých čtrnáct dní), tak morálně určitě...

vždy, když se přiblíží nějaké mezní datum, mívají lidé, a filutové nejsou výjimkou, potřebu přemítat, a protože včera bylo právě třetího ledna, je k tomu jistě dobrý důvod, rozhodl jsem se tudíž, že se, jako ostatní dospělí lidé, konečně vyrovnám se svým vzhledem, a to formou co možná nejdrastičtější, a to jak pro vás, tak pro mě, přiznávám letmou inspiraci (nač ten eufemismus, že?) kristinkou a přináším na vaše monitory drobný kvís, obvyklé formality, jako že vše absolvujete na vlastní nebezpečí, že byste měli děti poslat spát, nebo je alespoň zavřít do kurníku, a hlavně, že vše je prováděno trénovanými profesionály, pod neustálým dohledem lékaře, ale že vy byste to doma rozhodně zkoušet neměli, vynechávám, protože tyto se rozumí samy sebou (jsou tam průkazové fotografie!!)

takže otázka číslo jedna - srovnejte následující filuty podle věku

řeknu vám, potkat tuhle čtyřku v noci v parku, tak nevím, ten druhý zleva se tak bezelstně usmívá, to bude asi jejich kápo, a ten úplně vpravo, to je evidentní masový vrah, a pak ještě filosof ulice a trestanec, no pěkná partička.
každopádně se zdá, že filutův věk je poněkud neurčitý, a možná, že za pár let bude mít opět třicet kilo (že by předsevzetí?) a vypadat bude takhle

filuta jako začínající fotomodel

a hnedle se nabízí otázka číslo dvě - je vůbec možné, aby se jednalo o téhož filutu?

tak, a teď je jistě pravá chvíle na zlatý hřeb celého postu, Katce bylo hrozně líto, že nikdo neuvidí tu její úžasnou roládu, takže tady je


nevím, možná jsem si měl radši nejdřív prostudovat rady Ivarse Gravlejse ohledně focení jídla (odtud otázka mimo soutěž - kolik úprav jsem musel udělat na té fotce, aby vypadala alespoň takhle?), hm.

jo, své odpovědi můžete psát třeba do komentářů, a kdo první zodpoví vše správně, obdrží pěknou cenu, kterou si za rámeček jistě nedá, i když řekl bych, že trojka to docela jistí

otázka číslo tři - co že se to stalo třetího ledna (2005?), že na to filuta tak rád vzpomíná?

no budu radši končit, ještě, že to nečte Románek, už slyším to jeho věčnězelené "cos to zase vyblil?!", no ale jistě bych nebyl první, kdo se problil do nového roku, že? (takže i vulgarismy budou?)
tedy mi promiňte tento lehce sentimentální post, příště už budu opět ten chladný a krutý filuta, na kterého jste si zvykli.

jak se filuta málem zapojil do pracovního procesu

tak jsem obdržel prvé vyúčtování mzdy se spoustou zajímavých kolonek, například (uvádím přibližné pořadí, v jakém jsem je četl):

exposice-
Odprac.hod: 0
Odprac.dny: 0
Zákl. mzda: 0
Rozpětí: 0
Průměr/hod: (pozor změna) 0,00
kolise-
Zdaň. příjmy: 400 (???)
krise-
Pojiš. 50
Srážková daň: 52
peripetie-
Odm.-DPč ext. učitelé p 400 (aha, tak proto)
katastrofa/katarse-
čistá mzda: 298


a proč to všechno? no podle nového předpisu, nemůže student dostávat peníze za výuku, aniž by měl pracovní smlouvu, takže (ála chytrá horákyně) uzavíráme každý smlouvu na 200 Kč, no a zbytek peněz dostáváme postaru, formou stipendií. (jak typické... chce se dodat)

čaj o páté..., ale co dál?

tak si to shrňme, byla tu klasika - pařba (něco takového se dělá s knedlíky, ne?), pak modernější kalba (tak možná s Barbarem Conanem), potom postmoderní smažba (no jestli máte rádi hemenex, tak prosím) - vzácné vařbu a pečbu bych pominul, dřív jsem z nedostatku fantasie horoval pro údržbu (uznávám, že udržovat zní poněkud mátožněji, než třeba pařit nebo kalit - ale uznejte, určité kouzlo to má :o)), no ale teď jsem na to kápl, to je jistá věc, takže se pohodlně usaďte a vychutnejte si ten zvuk...pražba... to je slovo, to je slovo!!! párkrát si to vyslovte v různých odstínech, poválejte po jazyku... (á už slyším ty námitky, že jsem snad pragocentrik, no ale poslyšte - brňba - ehh, co dodat..) takže zpátky do reality, navíc i ty další tvary, jako třeba pražič (po Praze pendluje partička pražičů písku), nebo co rozpražit to (na kouzelné mýtince zalité svitem luny), popravdě, docela se nemůžu dočkat, až se zase někdy pořádně zpražím toničkem (to je zvuk, to je zvuk!!!)


Prunus Spinosa - tak koukám, že je to patrně nakažlivé (chrchly, chrchly...), tohle je vlastně taky takový jazykový koutek :o))

jo a tomuto zásadnímu problému je věnována i nová anketka ;)

mezi řádky

tak dneškem jsem započal riskantní pokus o vypocení dva měsíce přecházené choroby, zároveň jsem překonal svůj panický strach a otevřel jsem (asi po roce) knížku, a když říkám knížku, tak tím myslím opravdovou knížku s těmi větami typu "bylo nebylo, za devatero horami a devatero lesy..." nebo "Paolo, drahoušku, já jsem věděla, že nejsi mrtev...", knížku jejíž název neobsahuje nic jako "convex function", "differentiability", nebo "Banach space" , knížku, ve které je na každé stránce jenom jedno číslo a navíc přesně o jedna větší, než na té předchozí. no přiznávám se, také jsem chtěl konečně naplnit osud dosud osiřelé sekce "co zrovna čtu" - jak můžete vidět, období kdy mne na ulici zdravili fousatí muži zvoláním "shalom aleichem" přeci jen zanechalo určité pozůstatky :o)

možná se ptáte, proč tedy zrovna nečtu, a místo toho tady..., no, ehm..., hádáte správně... :o|

každopádně, ještě než se do toho možná zase pustím, bych chtěl upozornit (kdybyste to třeba přehlédli), že jsem přidal anketku (no a abych to měl co nejjednodušší a nemusel nad tím moc dumat (a také že se mi hóóódně líbí) tak jsem vykradl providera od pseudountelektuálky, což se ovšem ukázalo jako ne úplně šťastný nápad, protože tam je všechno francouzsky a já ne parle pas fr...- no nebudu se radši ztrapňovat, nicméně, jestli jsem se za ta léta na matfyzu něco naučil, tak, že matematici čtou všemi jazyky, a tak slepě důvěřuje této poučce jsem to nakonec zvládl).

byrokracie na Marsu

no tak po dnešku se cítím ve škole zase o špetičku antraxu bezpečněji, nedávno u nás proběhla bezpečnostní kontrola, a to byste neřekli, nenalezla žádná nedopatření, pravda, posunuli o trochu níž hasící přístroje (a snad i odnesli tu dvoumetrovou tyč, kterou se dřív sundávaly), no a pak je tu ještě ten problém s rohožkami, ale co, nebuďme přece puntičkáři...
jo a koneckonců, mám pocit, že konečně (asi po roce) uzavřeli už i to výběrové řízení na uklízečku, takže co dodat, systém funguje.

fotbalová událost č. 2047

k rozhodujícímu zápasu podzimu se sešel náš tým Kobylis v téměř kompletní sestavě, k tomu posílen účastí Matěje, jenž na zápas přiletěl až z dalekého Švýcarska (a to ještě spojem přes Damašek, Lvov a Vlkov pod Oškobrhem), navíc zranění David a Fenyl poskytovali podporu ze střídačky. naším soupeřem byl obrovitánský (pro mě skoro děsivě) tým sjednocených sebulbistů (my jsme proti nim vypadali jako nějací šachisté, nebo co) a nemohli jsme proto očekávat, že to bude podobně tréninkový zápas jako posledně, kdy jsme si zkušeně vytvářeli celé stohy šancí (a stejně zkušeně jsme je i zahazovali). počty byly jasné, k postupu stačí remisovat (a ovšem i vyhrát (jak se nakonec ukázalo, stačila i prohra :o)))

ač jsme byli všichni na zápas až nažhaveni, nezačali jsme naším obvyklým počátečním náporem, nicméně chvilce oťukávání se po levé straně utrhl náš hráč s číslem 43, a když už stál sám před brankářem, tak, místo aby přihrál některému ze svých volných spolukopáčů, jenž by zakončoval do prázdné svatyně, zvolil nerozumnou střelu k tyči (bohužel z vnější strany - tak jo, já vím že jsem měl přihrát, no), poté se hra přelévala chvílemi zepředu dozadu, chvílemi zleva doprava a ačkoli některý z týmů čas od času cvičně zakombinoval, vedlo to vždy jen k vehementnímu zakopnutí monsieura mičudy kamsi do pryč, do lesíka nebo na vedlejší hřiště (jen do zdejšího tolik oblíbeného výkopu se jako zázrakem nepodíval). přibližně v půlce poločasu přišla chvíle i pro soupeře, který si vytvořil sérii nebezpečných standardních situací, které však Honza monotónně avšak kreativně boxoval až za humna, a celý tlak zakončil nebezpečným rohem na zadní tyč, kdy naštěstí ve chvíli, když Honza už už kryl svůj půllitr chytře ukrytý v šibenici, hlavičkoval soupeř mimo. po skončení poločasu tedy svítilo na světelné tabuli skóre 0:0 (zvláštní, nikdy dřív jsem si jí tam nevšiml).

druhá půle probíhala zcela v intencích naší obvyklé hry, Mišut se svým nenapodobitelným způsobem ála Mišut bleskově přesouval mezi posty obránce, tvořivého záložníka a hrotového útočníka, až to občas vypadalo, že je na všech třech najednou (sudí si toho naštěstí nevšiml), Ruslan roztáčel svoji pekelnou tarantellu (pravděpodobně to pojal i jako rozcvičku na své odpolední vystoupení) a Kappoň dělal... no tamto, jak to obvykle při zápase dělává (ono se to docela těžko popisuje, ale věřte, že je to neuvěřitelné) navíc obrana držela jako skála a tak nebylo divu, že jsme si čas od času vytvořili i nějakou tu šestnáctino či osminošanci (a snad i několik čtvrt až pološancí), niz z toho však nebylo, a protože se soupeř už soustředil spíše na obranu, zápas pomalu ale jistě plul do remisového přístavu...

ke konci si svou roli plnými doušky vychutnal ještě rozhodčí, když nejprve jako by přehlédl jemné podražení Ruslana pár metrů před hranicí pokutového území a chvíli poté se stoickým klidem sledoval, kterak téhož hráče soupeř asi minutu (ten čas ke konci zápasu běží tak proklatě pomalu) okopává v protějším rohu, nijak ho z míry nevyvedla ani gestikulace postranního rozhodčího, který zvedal ruku jak šílený a ke konci si ze zoufalství i stoupal na špičky a dělal další legrační pohyby, jen aby ho hlavní sudí lépe viděl a konečně i Pekiho přátelské provolání "vy (vážený pane rozhodčí) to jistě z takové dálky vidíte lépe, než on (váš vážený pan kolega čárový rozhodčí) ze vzdálenosti jednoho metru, není-liž pravda?" (v originále: "ty (...) to určitě vodsaď vidíš líp, než von z metru, co???") ho nechávalo ledově klidným (a tak to má být), pouze diváci sledující opakované záběry na multimediálním třiadvacetistěnu umístěném v blátě za hřištěm jen nevěřícně kroutili hlavami (a tak to má být)

no nic, zápas skončil obávanou bezbrankovou dělbou bodů (jak se sluší na souboj dvou týmů s (v té době) nejlepším útokem ve skupině) a pro nás je důležité, že jsme tímto zkušeným výkonem (nebo si snad dovedete představit něco zkušenějšího, než si do konce zápasu vychutnávat obavy o výsledek?) potvrdili svou sedmiligovou příslušnost, proloženou jen jemným plátkem osmiligové slaniny...

a na závěr ještě dvě fota (na tom prvním si všimněte charakteristického sedmiligového úsměvu)

V sedmé lize, zprava a odspoda: Fenyl, David, Honza, Ruslan, Kapppoň, Peki, Pavel, Matěj a Mišut, no a pak se nám tam ještě připletl nějaký obejda, tak jsem ho nahradil pěknou šachovou figurkou

Hráči soupeře se radují z poháru za remisu s našim týmem

na závěr bych se rád omluvil hráčům sebulby za ten nevkusný humor na jejich účet (je to skoro na žlutou za nesportovní chování - nicméně to srovnání s barcelonou je příjemné, ne?), také se omlouvám Pavlovi za to, jak jsem zkazil jeho fotku, dále i Pekimu, že jsem mu tehdy nepřihrál, vám všem, že to bylo tak dlouhé (naposledy jsem napsal tolik souvislého textu, když jsem usnul s obličejem na klávesnici) a též že to bylo celé jenom o fotbale (už se to nikdy nestane, slibuju - leda snad, ale to se nestane, nebojte, že bychom příští rok zase postoupili), omlouvám se i své sestře, že jsem jejímu plyšákovi Pudlíkovi tehdy ustřihl jazyk (ale neměl ho na mě pořád tak vyplazovat!!!) a pak ještě Pekimu, že jsem mu nepřihrál, no a nakonec se omlouvám svému egu za to neustálé omlouvání (ale je to pro tvoje dobro)
hmmm. takže teď jsem všechny ty vážně míněné omluvy shodil jedním hloupým vtipem a můžu rovnou začít znova...

just a perfect day

no tak nedá mi to, abych nedal průchod svému mírnému nadšení :o), dnes jsem dokončil svou první recensi, no ten článek měl čtyři stránky :o), moje recense má tak dvacet řádek a psal jsem ji asi čtyři a půl měsíce (což dává nějaký týden na řádek - docela zoufalá produktivita, co?), každopádně jsem rád, jednak, že to mám za sebou, a jednak za zajímavý životní impuls (hlavně ten šok, když mi ten článek tehdá poslali 8-)). pochopitelně mám pocit, že mi teď asi nějakou dobu žádný další nepošlou (jenom nevím jestli :o) nebo :o(, nějak neznám rozporuplného smajlíka)

no a ještě jsem dnes našel týden postrádané (a už oplakané) školní klíče, naprosto nečekaně byly v kapse od saka (no, je fakt, že jsem se tam nekoukal ani stokrát), a navíc v jiné, než kde je obvykle nosívám (takže to bylo obzvlášť záludné)

prostě luxusní den (zítra mě asi přejede tramvaj nebo si koupím koblihu bez marmelády, takže kdybychom se už neviděli... )

blog jako hroch

v dnešní době tvrdého konkurenčního boje se některé firmy řídí heslem originalita a vtipnost za každou cenu (ehm...), například používají v názvech různé rýmy ála "máme doma komín, slouží nám ke spaní"

někdy je to docela okouzlující...

tak třeba začnu hned svou nejoblíbenější. když jdu do školy ráno, potkávám je ráno cestou do školy, když jdu do školy v poledne, potkávám je v poledne a když jdu pak večer ze školy, stojí tam zas, květinářství s poutavým anglicko-českým názvem Flowers Florenc (pokud ovšem Florenc je české slovo)



obchod s obuví, kde vám jistě nabídnou i víc, než sami čekají - Střevíce a více



kancelářské potřeby, kde mají nápadů na rozdávání - Papírnictví, kde jim to myslí



jediný případ, kdy se autor o poesii (pravděpodobně) nepokoušel a to přesto, že jde nakonec o rým víc než absolutní - španělské obklady a dlažby Los Kachlos



a nakonec něco pro moraváky (:o))) - Pizza u Stréca

spal jsem celou noc, modulo sledování black books

také máte někdy pocit, že váš mozek (nebo možná nějaká jiná část těla, co já vím) má nějaké vlastní (překvapivě správně jdoucí) hodiny? tak například včera jsem jako tradičně propásl své oblíbené black books, ale pak jsem si uvědomil, že je opakují v půl páté (a to dokonce na jedničce, protože dvojka je v tu dobu vyhrazena ještě avandgardnějšímu počinu, totiž přenosům z poslanecké sněmovny) a tak jsem se ještě před spaním zasnil, jaké by to bylo, se zrovinka v tu dobu probudit. no a pak jsem se v noci skutečně probudil, kouknu na hodinky - 4:28, přičtu čtyři minuty - 4:32, rychle jsem pustil televizi, abych něco nepropásl, ale právě začínala znělka (asi omylem pustili o evu a vaška navíc). no každopádně to není první případ, kdy se mi něco podobného stalo (například se pravidelně budím minutu před tím, než mi zazvoní budík:)))

a teď z jiného soudku

nedávno mě jeden můj (velmi vzdělaný) kamarád nemile překvapil prohlášením, že nepovažuje za běžné užívání slovíčka modulo (nebudu ho jmenovat, i když on je na to jistě patřičně hrdý :o)). "modulo" má (jak známo) podobné užití jako "až na", s tím rozdílem, že jeho užitím více zdůrazňujete, že je sice užitečné si daný fakt uvědomit, ale tím jeho důležitost končí. abych to nějak ozřejmil, uvedu několik příkladů ze života:

pro běžné užití: už běžím domů, modulo pár toniků

pro politiky: naše strana nemá, modulo těch sedm případů, které jste právě uvedl, žádné problémy z korupcí (na rozdíl od naší konkurence)

pro fotbalisty: včerejší zápas jsme, modulo prvních 89 minut a nastavení, měli plně pod kontrolou (bohužel jsme opět dostali několik nešťastných branek)

pro právníky: můj mandant má, modulo prvních sedm stránek, doposud čistý trestní rejstřík (a proto žádám o kauci ve výši 10 Kč)

a konečně pro bloggery: můj dnešní post se mi, modulo název a prvních pár odstavců, nadmíru vydařil...

zaručené recepty našich babiček

poslední tři čtyři týdny jsem jaksi průběžně nemocen, jednak už kvůli tradici a možná i trochu proto, že se pořádně neléčím, což je ale težké, když musíte pořád do školy (ještě jsem nenašel odvahu naservírovat své studenty nějakému ochotnému zastupujícímu kolegovi) a navíc musíte každou chvíli jít hrát fotbal, poněvadž máte zrovna nějaký klíčový zápas (pro nefotbalisty: klíčový zápas je více méňě synonymem pro zrovna ten nejbližší zápas - no a pak jsou tu ovšem ještě ty skutečně klíčové), nelze se ničemu divit a jediné, co mi zbývá, je vkládat naději do populárních a velmi zaručených receptur na záhnávání neduhů, počínaje kloktáním vody se solí (což je skoro standard), přes pití všemožných bylinných extraktů až po jezení čerstvého zázvoru (což je mírně řečeno docela síla, ale dneska už mi to skoro chutná), moje máma je v tomhle ohledu nevyčerpatelná zásobárna, ale s čím přišla naposledy, to jsem si opravdu užil, jistojistá metoda, fungující v obvyklém modu co tě nezabije, to tě posílí, byla následující: vezmete štávu z kysaného zelí, smícháte s lžičkou medu a pak to buď vylejete na ubrus a pokusíte se ho vyprat v persilu, nebo (nemáte-li dostatek soudnosti) vypijete, no já jsem vydržel dva doušky a co by nejspíš následovalo po třetím, to zde radši nebudu rozvádět, každopádně zážitek, nicméně na tuhle léčebnou kůru patrně ještě nejsem dostatečně zoufalý...

jo a kdybyste někdo měl ještě nějaký zaručenější postup, tak se určitě pochlubte v diskusi :o))

"oprava" v metru

no nedá mi to abych se nezmínil o jedné věci, jež mi už dlouho leží (kdesi) v žaludku a řekl bych, že asi nejsem sám, koho zklamala dvouměsíční (!!) práce na eskalátorech na Karlově náměstí, jejímž výsledkem bylo:

a) zkažený konec léta pro všechny, kdo museli chodit až na Palackého náměstí

b) jakási bezvýznamná a skoro přehlédnutelná výměna toho krátkého spodního eskalátoru (jak tam vždycky stávají revisoři)

když pak uzavřeli kvůli opravám i vstup z náměstí autora dějin národa českého, nedělal jsem si už žádné přehnané naděje, nicméně... pak jsem jednou zavítal do metra o víkendu, navíc po ránu, zdejší dělníci (což je stejně nejspíš převlek) neopatrně nechali otevřená dvířka do pracovního prostoru a mě se naskytl pohled vpravdě nečekaný



takže, napadají mě asi tak dvě možnosti

-nejmenovaný pražský primátor je goa'uld (to by ostatně vysvětlovalo i několik dalších věcí)

-MHD testuje nový dopravní prostředek (za dvacet korun na hodinu a čtvrt to není zas tak špatné)

nebo, že by tu byla ještě nějaká třetí možnost...?

má to pokračování

tak jsem konečně úspěšně absolvoval tu děsnahánějící zkoušku (pokud ovšem považujete za úspěch nedostat v jejím průběhu infarkt), můj život se pomalu vrací nazpátek do normálu a můžu se konečně v klidu věnovat kultivaci svého blogu, takže, hmmm... kde že jsem to skončil?

tak například včera jsem byl na vynikající snídaňo-svačino-obědo-svačino-svačino-večeři v této výtečné italské restauraci, krerá se vyznačuje za prvé tím, že je poměrně drahá (ale ne zas tak, jako lístky do národního) a za druhé (ale rozhodně v prvé řadě) lákavou nabídkou jez dokud můžeš (již vám v národním patrně nenabídnou), což je ve spojení se zdejšími neuvěřitelně libovými těstovinami a naprosto masážní pizzou vysloveně vystlaná kombinace, takže ačkoli se tam jakožto civilisovaný člověk vydáte řádně si vychutnat všechny sofistikované varianty jmenovaných pokrmů (a ne se nacpat jako phacochoerus aethiopicus), nakonec odcházíte nejen náležitě povznesen, ale též více než syt, prostě dokonalý kulinářský zážitek (a rozhodně bych neměl opomenout vzácně sympatickou obsluhu), který nedokážu nedoporučit :o), a to i přesto, že moje rozhodnutí už nikdy v životě nic jiného nejíst mi nakonec (z jakéhosi záhadného důvodu) nevydrželo

jo a nakonec si neodpustím, abych se nepochlubil :o), po necelých třech stech návštěv jsem se konečně stal třístým návštěvníkem stránky přírodovědně turisticko chovatelského kroužku ve stanici přírodovědců


a to, to už mi nikdo nesebere :o)

Nábor

pozorně si prohlédněte následující obrázek



pokud vám přijde alespoň úsměvný, pak (v zájmu vlastním i svého okolí) vyplňte prosím tento formulář

všechno dobré musí jednou začít

no vypadá to, že jsem byl (jako vždy) přehnaným optimistou, navíc se mi do cesty připletla ta neuvěřitelně otravná zkouška (viz co zrovna čtu), tak jsem alespoň přidal nekolik dobností (například co zrovna čtu) a několik odkazů, jo a moc vás prosím, jestli nechcete mít trable se zákonem, tak rozhodně neklikejte na ten poslední, jeho autor je (jak doufám) dávno ve vězení (minimálně v domácím) a stránka bude pravděpodobně brzy smazána nebo nahrazena nečím duchaplnějším...

fotky z rychlebských hor a (ty které ze zřejmých důvodů rozhodně nemohou být) z doupovských hor jsem prozatím nesehnal, takže se na ně můžete opravdu jenom těšit

jinak již chystám několik sžíravých (především k sobě samým) esejí, postřehů a zajímavých recenzí (nedávno vyšlé Stable Approximate Evaluation of Unbounded Operators od Charlese W. Groetsche mluví za vše)

dlouhé prsty pana G

tak jednou se to stát muselo, no

dnes, zrovna když jsem měl v úmyslu po odmlce opět obohatit svůj starý dobrý bložek novoučkým heboučkým postem (a to tedy rozhodně ne tímhle), se mi náhle nepodařilo proklikat přes ty všudypřítomné výhodné nabídky new bloggera nabízející přinejmenším světové dobro a spravedlnost, musel jsem podepsat a odteď už se přihlašuji přes zpropadený google account... (že by nějaká nedůstojná pomsta?)

ale klid, rozhodně se nemusíte obávat žádných těch moderních rafinovanosti jako lables, nebo hůře, nějaké neuvážené změny vzhledu, všechno zůstane pěkně při starém, jak má, černější černou mi stejně nenabídne (tedy alespoň doufám)

Friday, February 23, 2007

je to špatné, moc špatné, ale to byl i penicilin

tak poslední hodiny byly perné, plné myšlenek, zda mám i se svým osiřelým starým bloggerským účtem podniknout sebevražedný útok na nejbližší centrálu googlu, či alespoň tandemový seskok s padákem bez padáku, nakonec však z nás obou počáteční frustrace vyprchala a nastoupilo nutkání postavit se hlavou proti zdi

po sedmi hodinách nás však i to přestalo uspokojivat, a rozhodli jsme se pro boj, nepodlehneme přece pochybným nabídkám new bloggera, a než psát každý nový post podle jeho zvrhlých pravidel, to jej radši vklíníme do tohoto posledního (strategického) ústupku našemu nepříteli, to se radši vrátíme do bloggerské doby kamenné a budeme si všechno dělat postaru, pěkně poctivě na mozolnatém bloggerském koleni

a byl to nakonec i samotný vyp*čený new blogger a jeho natovámneskočímvýhody (nebo jak se teď moderně říká slabiny), díky nimž bylo lze předchozího postu odsunout takřka mimo prostor a čas, čímž jsem oddálil svou potupu na neurčito, a teď si mohu v klidu hovět ve svém ilusorním bloggerském světě nejméně do třináctého června 1973

a třeba je to tak nakonec správně, třeba tyto chvíle strádání pomohou mému poslední dobou skomírajícímu blogu zpět na nohy

a možná, možná je tohle to skutečné poselství new bloggera, možná se jen trochu stydí a chce nám svým nekompromisním postojem nesměle naznačit - bloggeři vraťte se ke kořenům, nebo alespoň zpátky na stromy, větve vás udrží

no jo, ještě tedy musíme časem pořešit ty komentáře, tak snad se to zatím nebude plést, pevně věřím, že to nějak zvládneme, jsme přece rozumní lidé